Housenka
Bydlím v prvním patře a mám sice malinký byt, ale zato krásný velký zasklený balkón. Důvody, proč jsem si ho nechala zasklít jsou dva. Za prvé, bojím se, že by mi přes něj mohl do bytu vlézt zloděj a za druhé, protože jsem si z něho udělala další místnost. Mám na něm kobereček, stolek a křesla a z balkónu je rázem krásné letní posezení. Každé ráno na něj vejdu, otevřu skla a sednu si s kávou do křesílka. Přímo před balkónem mám stromy, takže mám pocit, že nebydlím ve městě, ale někde v přírodě.
Dnes ráno se chystám zahájit svůj ranní rituál. Vejdu na balkón a začnu tradičně otevíráním oken. Zrak mi spočine na čemsi zeleném, co trčí v malé dírce, která slouží k odvodu odpařené vody ze skel. Pod skly je malá odtoková stružka s malými dírkami a z jedné z nich cosi trčí. Zadívám se na to a odskočím. Je tam zaseklá obrovská housenka. Tedy obrovská není, ale na housenku je to golem. Odvážím se a vrátím se zpátky. Zírám na housenku. Bude chudinka zřejmě mrtvá. Na balkón pere od rána sluníčko a dokud se neodtáhnou skla, je tam opravdu nesnesitelně. Housenka se zřejmě zasekla v dírce, nemohla tam ani zpátky a uvařila se. Je mi jí moc líto, ale tímto neuváženým krokem housenky mi nastává problém. Jak z dírky malého tvora dostat, představa, že bych na ní sáhla je mi opravdu nepříjemná. Co když jí rozmáčknu. Vidina toho, co by mi poté zůstalo v ruce mnou oklepe a zvedne se mi žaludek. Rozhlížím se kolem sebe a čekám na nápad. Oči se mi zaseknou na klacíku, který netuším, kde se na balkóně vzal, ale teď se mi hodil. Vzala jsem ho a opatrně jsem s ním strčila do hlavičky tvora, myslela jsem, že ho tím vystrčím. Hlavička se jen lehce zmáčkla, ale tělíčko se nehnulo. Zabručela jsem, nechci housenku rozmačkat, pak bych to musela vyčistit a toho jsem se štítila. Zdálo se mi to nebo ne? Tvoreček hýbe nožičkama. Přiblížím se a opravdu. Nožičky se hýbaly. Chvíli jsem housenku pozorovala a došlo mi to. Stružka je hladká, housenka se nemohla pohnout, protože jí klouzaly nožičky po hladkém povrchu odtokové stružky. Opět jsem se kolem sebe začala rozhlížet a doufala v další nápad. Ten vzápětí přišel. Kapesníky! Vytáhla jsem jeden z papírové krabičky, kousek ho odtrhla a strčila pod housenku. Ta se začala na kapesník škrábat, za chvíli se ho zachytila a pomalu se vyhrabala z dírky. Když vylezla, viděla jsem, že je opravdu obrovská a zdála se v pořádku. Měla jsem radost, hned po ránu jsem udělala dobrý skutek. Zachránila jsem někomu život. Pod balkónem mám trávník, chtěla jsem housenku sklepat z kapesníku dolů, ale nedala se. Pokrčila jsem rameny, je to jen papír, až půjdu ven, seberu ho a hodila jsem tvorečka i s útržkem dolů. Chvilku jsem ji pozorovala, jak se statečně pere s kapesníkem a pokouší se z něj slézt, když se odněkud zjevil kos a MOU housenku sezobnul.