Větrníček
Už několik let pracuji na tom, abych si zlepšila svůj život. Velmi mi s tím pomáhá Láskyplný svět, se kterým jdu cestu Vládce Síly, což je moudře sestavený systém, díky kterému si opravdu dokážete zlepšit a změnit život. Učíme se mimo jiné ovládat svou mysl. Dostáváme různé úkoly, které nám pomáhají se v tom zdokonalit. Jedním z úkolů bylo, udělat si větrníček a roztočit ho pouhou myslí. Na úkol jsem se moc těšila. Už jsem se viděla, jak svůj výtvor okamžitě roztočím rychlostí světla.
První úkol byl sestavit si větrníček, spíše by se dal nazvat pyramidkou. Znamenalo to vzít slabý papír, nebo alobal ve tvaru čtverce, ohnout ho přes rohy napůl a ještě jednou, pak ho roztáhnout a postavit na špejli. Ta je zapíchnutá třeba do plastelíny. Někteří „borci“ ho prý roztočí i schovaný pod sklenicí. Prý borci, to dám taky přeci.
Úkol jsem vzala velmi vážně. Pečlivě a opatrně jsem si větrníček, či pyramidku vytvořila a zálibně jsem na ni hleděla. Zapíchla jsem ji do plastelíny, zavřela okna, aby mi nepomáhal průvan a natěšená usedla k činu. Hypnotizuji větrník, pět minut, deset, patnáct. Nic. To není možný, něco musím dělat špatně. Zkontroluji, jestli jsem svůj kouzelný stroj sestavila správně, možná mám jen silný papír. Znovu ho přeložím, narovnám a položím zpátky na špejli. Pět minut, deset, patnáct, nic. Někde je chyba, mám určitě špatný papír. Ale pro dnešek už jsem svou dávku trpělivosti vyčerpala.
Následující den jsem sestavila větrník z alobalu a smála jsem se tomu, jak jsem fikaná, já na to vyzraju. Sebevědomě usednu na židli a pustím se do práce. Pět minut, deset, patnáct, nic. Znovu kontroluji video, na kterém je podrobný popis, jak větrník sestavit. Určitě jsem někde udělala chybu, to není možný. Pozorně sleduji jednotlivé úkony na videu. Mám to správně. Vrhnu se znovu do hypnotizování, musím být trpělivá. Nic. Po třech dnech neúspěchů si vezmu větrník i do práce. Ve chvílích volna vytahuji svůj poklad, postavím ho v práci na pult a soustředím se.
Kolegyně mě sleduje pochybovačným pohledem.
„Co to vyvádíš?“ Položí otázku tónem, ve kterém je zřejmá pochybnost o mém duševním zdraví.
„Roztáčím ten větrník.“ Překvapena její otázkou. Je přeci zřejmé, co dělám.
„Vždyť na něj jen koukáš?“
„No vždyť jo, mám ho roztočit pohledem.“ Opět nechápu, jak se může takhle hloupě ptát.
„Ale on se netočí.“ Zbytečně okomentuje zřejmý fakt.
„Asi jsem ho špatně sestavila.“ Rozhodím rukama.
„Ukaž.“ Odstrčí mě a zadívá se na můj větrník. Ten se okamžitě roztočí jako o závod.
„Hele, točí se!“ Opět zbytečně k mému vzteku okomentuje.
„Jak to děláš?“ Kulím oči nechápavě na větrníček, který se vesele vrtí.
„Já nevím, prostě chci, aby se točil.“ Zakroutí překvapeně hlavou.
Teď ji pro změnu odstrčím já a soustředím se.
„Netočí se ti to.“
„Vidím ne.“
„Co to vyvádíte?“ Ozve se ode dveří kolegyně z vedlejšího obchodu.
Vysvětlujeme jí, co to vyvádíme a ona nás pobaveně sleduje.
„To nejde ne.“
„Jde.“ Potupně odpovídám.
„Zkusím to.“ Rozhodne se a zadívá se na větrník, který se opět k mému vzteku vesele roztočí.
Počkám, až kolegyně odejde domů, diváky, sledující můj neúspěch vážně nepotřebuji. Jo, kdyby se dařilo, budu točit celý den klidně před pěti lidmi. Urputně se snažím celý zbytek odpoledne, ale marně. Podařilo se mi ho roztočit až tak po týdnu, sice ne tak hodně jako kolegyním, ale točil se. :D